Že nejsem prašivá, ač nezaměstnaná:)

Tak si tak říkám, co má smysl. Měla bych si najít práci. Ale proč? Nemám co dělat? Chci znovu a pokolikáté už začínat hrát tu hru na to, že budu prodavačka, sekretářka, prodejkyně (ta koncovka mě naladila ještě na krasojezdkyně, to je o hodně lepšííííí, ale nemám rovnováhu, tak to vylučuji, stejně jako tu zrůdnost předtím), produkční, telefonistka (ne, dnes se říká operátorka call centra)? Vlastně všechno co jsem napsala, už se jmenuje jinak, nejlépe  převzaté z anglické terminologie, ale za český, to znamená, že za skoro žádný prachy a s čínským přístupem, tedy buzerace, kastování, nesrozumitelné pokyny a naplnoooooo! Neeeeee, to nechci. Mám co dělat. Tak nějak pořád, naopak, ještě mi na moje úlety a radovánky čas chybí. Nechci hrát ty hry ani na bankovní úřednici ani na asistentku generálního ředitele firmy o dvou zaměstnancích, tedy ředitele a asistentky, ani jiných podobných nesmyslných profesí nesmazatelně se podílejících na prosperitě té mé skvělé firmy a rochnit si ve vlastní nepostradatelnosti. Chci dělat něco prospěšného. Převaluji, hledám, čtu, zjišťuji, ale není to žádná legrace tahle prospěšná práce. Klidně zadara, no to fakt nemůžu, ten byt prostě musím zaplatit a kouřit nepřestanu.  No tak jo, zadám si do google prospěšná práce, a ouha, je to za trest  „Trest obecně prospěšných prací je jeden z alternativních trstů, neboť nahrazuje trest odnětí svobody.  Lze jej uložit pouze za přečin a spočívá ve vykonání prací k obecně prospěšným účelům. Ukládá se ve výměře od 50 do 300 hodin a odsouzený je povinen jej vykonat osobně a bezplatně ve svém volném čase.“ No, já bych něco takového asi zvládla dělat i za peníze. Tak jinak smysluplnou práci, a to na mě portál Práce vyplivne tohle „Pod pojmem „smysluplná práce“ si lidé často představují aktivity, které podporují charitu nebo pomáhají léčit nemoci. Většina z nás však pracuje pro firmy, jejichž hlavním posláním je zisk, a věnuje se úkolům, které nejsou tak výjimečné. Přesto můžeme svou práci vnímat jako smysluplnou – pro každého to může znamenat něco jiného.“ Ano, konkrétně pro mě to znamená opravdu něco jiného.  Takže něco pro děti, s dětmi, no tam se přes všechny ty vyhlášky MŠMT a MPSV jen tak neprokoušu, i když jsem se snažila. Inzeráty na úžasném serveru Fajn práce, to zní, co?, jsou z větší části zamaskované nabídky prodeje a dalšího prodeje nějakých skvělých zdravotnických doplňků a pak klikačky. Ne, ještě můžu kompletovat kuličková pera (na dětskou práci v Číně už si asi došlápli, tak proč to nenabízet českým důchodcům) anebo plnit obálky dalšími úžasnými propagačními letáky (pár lesů tady přece ještě jen zbůhdarma lelkuje).  A tak si teď říkám, škoda toho večera, kdy jsem hledala práci. Ještě mi přišel jeden předlouhý email v odpověď na můj kratinký dotaz, o jakou práci se jedná, ano je tam obojí, klikačka i nabídka prodeje těch nejskvělejších hologramových náramků a výrobků z konopí, nemusím to prodávat, vždyť ušetřím jen tím, že si ty nádherné a životně potřebné věcičky budu sama kupovat DOŽIVOTNĚ se slevou 20 procent! No to se snad ani nedá odmítnout? Co na tom, že takový věci NECHCI. Ne, že je nemusím mít, já je prostě jen nechci. Dá se to vůbec vysvětlit? A dá se to pochopit, že hned ze startu odmítám Flexikariéru, která je mi tu nabízena? Nebudu si hledat práci. Zítra se probudím, šťastná a nezaměstnaná a budu si dál žít svůj život bez práce.