Tak si tak říkám, co má smysl. Měla bych si najít práci. Ale proč? Nemám co dělat? Chci znovu a pokolikáté už začínat hrát tu hru na to, že budu prodavačka, sekretářka, prodejkyně (ta koncovka mě naladila ještě na krasojezdkyně, to je o hodně lepšííííí, ale nemám rovnováhu, tak to vylučuji, stejně...

Tak jsem si v pátek večer naservírovala ruské menu, takový komorní ruský večírek, koncert brněnské filharmonie, ano i na tom občas ujíždím, většinou se Simčou, naposledy na Špiláku, a tentokrát v Janáčkově divadle.  Ruský byl ten večírek nejen proto, že filharmonie hrála Čajkovského...

  Jak začít? Láska. Mocná čarodějka, ale proč se ten pojem spojuje tak nějak automaticky s láskou milostnou a zamilováním tak jaksi fyzickým. Ne, člověk, teda já se zamilovávám docela často, někdy s delšími mezerami, když mi zrovna straší v kebuli a leží mi tam nějakej strašnej...

  Vřele doporučuji. Jako kurz sebeovládání, rozvíjení mentálního myšlení a mimoverbálních schopností, cvičení v odhadu co nevypočitatelného lze v co nejkratším časovém úseku provést, dále pak v pěstování staré dobré trpělivosti, polykání slov, vymýšlení slov, ve schopnosti rozkódovat...

  Líbí se mi dredy, líbí se mi kérka, líbí se mi barevný vlasy a libí se mi, když si mladý holky hrají s módou tokijské čtvrti Harajuku, což už je styl zahrnující módu gothic lolita, visual kei a decora.  Nelíbí se mi styl cosplayer, volně přeloženo jako  kostýmová hra, takže...

              Památníčky nejsou...

  Ach jo, tak znovu, životopis a znovu si hrát na večerníčka, sice ne na šlapacím kole ani v autíčku, ale přes pracovní portály rozhazovat na všechny možný i nemožný strany. No jo, ale jak napsat objektivně životopis, to je na román a to nemyslím ten osobní, to je na ságu, ale...

Jsem jak v horečce. Píšu a píšu. Určitě pořád dokola to stejný a přece pokaždý jiný, začínám chápat princip stále se opakujících modliteb udílených jako rozhřešení za vykonané hříchy při zpovědi a nekonečnost rotace budhistických mlýnků, i já to dělám. Chci si taky něco...

Je to tak starý a tak dobrý. Zapoměla jsem na to, a přitom Pavel Váně byla moje velká platonická láska, i nějakej ten plakátek visel nad postýlkou. Jo tenkrát ještě moje postel byla postýlka, bylo mi tak čtrnáct a tyhle tóny ke mně doléhaly z vedlejšího pokoje od bráchů. Jak jinak než z gramecu a...

    To ti prostě dlužím, to prostě musím, ani nevíš jakou radost mi to dělá. Jsem jak hledač pokladů, a na rozdíl od chudáka Mužíka nebo toho Němčoura, co Štěchovice nevykopali, já nacházím. A kdyby na mě bylo vidět, jak mi zaplesá srdíčko, když  najdu, tak by se na mě celá...