Izrael

  Sedím na dřevěný židličce, ukrytej v temnotě, abych nerušil. Před pódiem tiše šumí monzunovej déšť a na prknech, která snad kdysi znamenala svět, pobíhají tři čínský děti a vyvádějí různý blbosti. Užívám si to nečekaný představení ve starým čínským divadle, který jako kdyby vypadlo...

  Je mi zima. Zima, která vám zalejzá až do morku kostí. Bolí vás z ní celý tělo. Štípe to. Zkouším se pohnout. Nic. Ještě jednou. Jde to ztuha. Třeští mi hlava. Otevřel jsem oči a mžourám do zářivky, která tiše bzučí pod stropem. Ležím na dlaždicích. Vedle hlavy střepy. Co se stalo?...